Chovatelská stanice Gránická smečka

Gránická smečka

Jak to začalo

Že budeme mít někdy doma vlastního pejska, že kvůli němu budeme každou neděli vstávat na cvičák, že s ním budeme jezdit na výstavy a že budeme mít vlastní chovatelskou stanici, tak to nás nikdy v našem životě nenapadlo.

Nic proti psům, ani jiným zvířatům nemáme, jako malí jsme vyrůstali na vesnici a na dvoře pobíhalo té domácí havěti dost. Možná proto nám po založení vlastní rodiny doma zvíře nijak nechybělo. Až přišly na svět naše děti. Od mala si přály nějakého toho domácího mazlíčka, nejlépe pejska. Věděli jsme, že se psem je moc starostí, že by výchova, venčení a výcvik byly na nás rodičích, uspokojili jsme proto jejich touhy méně náročnými tvory. Tak jsme měli zakrslého králíka, křečky, kočku, rybičky, andulku a osmáky..

Naše dcera Terezka ke zvířatům přirostla. V jejím pokojíčku nebyly panenky, ale plyšová zvířátka všeho druhu, knížky o psech a o koních, pejsek na baterky. Samozřejmě jak byla větší, už jí tyto náhražky nestačily a ke každým narozeninám a Vánocům si přála živého psa. Nakonec kapituloval i její tatínek a s pořízením psa souhlasil, ovšem za podmínky, že to nebude žádný malý ratlík, ale velký důstojný pes. Tak jsme začali studovat encyklopedie o psech a vybírat rasu, která by vyhovovala našim představám. Aby pes byl oddaný své rodině, měl rád děti, byl poslušný a budil respekt u cizích.

Máme domek se zahradou, tak když už budeme mít psa, ať hlídá. Vyhrál hovawart, který nás nadchl nejen svým vzhledem, ale i svými vlastnostmi, jimiž se nejvíce přibližoval k tomu, co jsme od našeho čtyřnohého společníka očekávali. Z inzerátů jsme vybírali tak, abychom si štěňátko mohli dovézt na prázdniny. Z několika možností nakonec padla volba na chovatelskou stanici Krumlovské podzámčí. S napětím jsme sledovali, jak se štěňátka vyvíjí a rostou, až přišel den 5. červenec 2008, kdy jsme si domů dovezli znakatou fenečku BAILU.

Místečko jsme jí vyhradili na terase, kde jsme s ní strávili i první dvě noci. Kdykoli si mohla slézt i na zahradu, do bytu mohla ale jen do kuchyně, když jí to páníček dovolil. Jak se však postupem času stávala miláčkem rodiny a jak už to chodí, postupně se její pole působnosti zvětšovalo a dnes si chodí po bytě skoro, jak chce.

Po půl roce života se Baila také zapojila do aktivního výcviku a velice rychle pochopila, jaké je její role ve smečce. My jsme si na ni velice rychle zvykli a Baila se stala našim skvělým společníkem. Od mala s námi jezdí nejen na dovolenou, kterou vybíráme tak, aby se jí tam s námi líbilo, ale absolvovali jsme s ní několik týdenních výcvikových táborů a prodloužených víkendů.

Psa jsme si pořizovali s tím, že ho chceme čistě jen jako kamaráda do rodiny, ale díky tomu, že jsme byli stále v kontaktu s Bailinými chovateli, jsme postupně dospěli k tomu, že bychom Bailu mohli zkusit i uchovnit. V roce 2011 tak Baila absolvovala bonitaci a splnila tím všechny podmínky chovnosti. Zanedlouho na to vznikla naše chovatelské stanice GRÁNICKÁ SMEČKA a v roce 2012 se Baile narodila první štěňátka.

Dnes už vůbec nikdo z naší rodiny nelituje toho dne, kdy jsme se rozhodli pořídit si domů psa a jsme rádi, že je to právě Baila.